Máchův kraj - Přírodní rezervace Peklo

Sedíme na nádraží v Mladé Boleslavi a vyčkáváme příjezdu rychlíku směr Praha. Máme v nohách přibližně 28 km a mysl naplněnou hezkými vzpomínkami a nevšedními okamžiky. Přes počáteční nepřízeň počasí se nám výlet nakonec vydařil.

Start naší cesty začal v sedm hodin ráno. Aniž bychom si domluvili pevné místo setkání, všichni se postupně scházíme v otevřené kavárně na nádraží. Kofeinový doping evidentně v tuto hodinu potřebujeme všichni. Kromě Jozefa, ale ten si zase neodpustí dávku kávy kdykoliv během dne. Takže je jasné, že vyčkává na svůj kelímek také. Kafe se pro naši skupinu stává základem výletu. Já se obohacuji ještě o obloženou bagetku, abych uklidnila moje panikařící tělo, které má pocit, že zákonitě dnes musím umřít hlady.

V 7:25 odjíždíme vláčkem směr Česká Lípa. Z vlaku pozorujeme vykukující slunce. Hned poté, co konstatuji, že snad dnes bude jasno, slunce zahalují mračna. V České Lípě nás vítá déšť. Nezbývá nám než nasadit pláštěnky - u těch šťastlivců, kteří si je zabalili. Samozřejmě jediný, kdo pláštěnku nemá jsem já. Doufám tedy, že mě v suchu udrží moje letitá bunda.

Prvních pár kilometrů jdeme v dešti. Naším dnešním cílem je Peklo. Národní přírodní rezervace nabízí přicházejícím v určitém období nevšední zážitek v podobě bílých polštářů rozkvetlých bledulí. Tento fakt však ještě netušíme. Prostě jsme se vypravili na výlet v březnu. Po příchodu k hranici Pekla přestává pršet. Vstupujeme do údolí potoka, kde nás vítají na prvních pár metrech bílé drobné kvítky v hojném množství. Ihned pochopíme, že to není jen tak. Potkáváme totiž spoustu "neturistických" skupinek. Dokonce to vypadá, jako by se všichni na Václaváku sbalili a přijeli se podívat na bledule. Aniž bychom to tušili, vybrali jsme si pro návštěvu ten nejvhodnější termín.

Údolí potoka je nádherné. Otevírá se před námi jako kouzelná krajina z jiného světa. Mezi padlými kmeny obrostlými mechem se vinou lány bledulí. Líně tekoucí potok dotváří svými zákrutami celé vzezření fantaskní krajiny.

Okouzleni procházíme po upravených chodníčcích a stezičkách. Po několika kilometrech té nádhery přicházíme k zámku Zahrádky. Zde se rozhodneme navštívit místní hospodu a naobědvat se. Jako velké plus oceníme, když nám nabídnou přípravu bezlepkového jídla i přesto, že jej nemají v jídelním lístku. Takže Lída tentokrát nebude celý den hladovět. Jídlo je dobré.

Po doplnění energie pokračujeme po červené do Jestřebí. Cesta nás vede krásnými borovicovými lesy. Občas nás vyděsí černá mračna na obzoru, ale už prakticky neprší. A tak se můžeme věnovat všem důležitým tématům, která nestíháme probrat u piva. Cesta nám pod podrážkami pěkně ubíhá.

V Jestřebí vystoupíme na zříceninu hradu. Při pohledu z vyvýšeného místa se před námi rozprostřou výhledy na okolní krajinu. Poté co nakrmíme náš zrak zajímavým výhledem pokračujeme po značení dálkové trasy E10 až k Máchovu jezeru, které částečně obcházíme. Cestou s nám nabízí na obzoru pohled na hrad Bezděz. Jeho návštěvu si ale budeme muset nechat na příště.

Ještě mrkneme k jezeru, nesmí chybět fotka a pak vlakem z Doks opouštíme kouzelnou pískovcovou krajinu.

Přestože teprve začalo jaro, přivítala nás dnes probouzející se příroda a zpěv ptáků v celé své nádheře.