Ráno proloupnu očka a trochu se zavrtím. Dneska mě čeká můj první let. Vstávám si v klídečku. Pouze překontroluji jestli mám vše potřebné zabalené.

Do západních Tater jsem se chtěla vypravit už dlouho. Exponovaný hřeben na Ostrém Roháči jsem viděla jako super výzvu, ale zároveň ve mě pohled na fotky vyvolával celkem respekt. Dalším problémem bylo, jak se tam bez auta dostat, popřípadě jak udělat přechod z bodu A do bodu B co nejpohodlněji pokud přijedu autem. Neviděla jsem řešení a tak jsem...

Čeká nás jeden z prvních jarních víkendů a moje neposedné nohy poťukávají v rytmu nedočkavosti. Tolik mě to táhne ven. Naštěstí nejsem sama a tak rychle vzniká dohoda, že tentokrát to budou ferratky v Rakousku. Oblast pro mě i pro Václava naprosto neprobádaná. Navrhuji ferratu v Raxalpen. Po zjištění, že bude nejspíš ještě pod sněhem - pravda nějak...

Moje touha poznávat nové kultury roste s každým novým soustem. Balkán ve mě ležel už dlouho. Když se nabídla možnost odjet do Bosny, neváhala jsem...

Sněžka - královna českých hor. A za mě jeden z nejhezčích výstupů. Bohužel v současné době často zkažený obrovským počtem návštěvníků. Proto si termín výstupu hodně vybírám - většinou volím počasí, kdy nehlásí moc hezky 😀 S největší pravděpodobností tak přijdete o výhledy z vrcholu, ale pokud si chcete užít cestu, je to ta lepší volba, protože...

Letní odpoledne vyloženě vybízelo k nějaké té rošťárně. Jelikož jsem se zrovna nacházela u rodičů, kteří bydlí pár kilometrů od Vírské přehrady, nápad na sebe nenechal dlouho čekat. Nažhavila jsem telefon a vypsala strohou zprávu: "Dnes odpoledne Vír? Pršet má až zítra." Přišla mi ještě strozší odpověď: " v pět jsem u vás." Václav prostě ví. Tyhle...

Sraz v 9:00 u Costa na Hlaváku. S Niky je to naše obvyklé poznávací místo. Zároveň nám to šetří čas. Vždycky alespoň jedna z nás nezbytně nutně potřebujeme na cestu kafe. Nejspíš vypadáme se svými "pidi" batůžky podezřele, poněvadž se na nás zaměří hlídka policie ČR a vyžaduje doložení našich občanských průkazů. Po krátkém přemýšlení, zda jsme si...

Posledních pár měsíců s Niky těžko hledáme čas na společné výlety. Je to samozřejmé. Obě jsme ušly od Španělska dlouhou cestu a ty naše pěšinky se od sebe mírně odklánějí, aby mohly tvořit naše budoucí životy. Jsou však chvíle, kdy už jedna druhou potřebujeme. Potřebujeme společný čas, jak na povídání, tak na společné mlčení. A tak se občas sejdeme...

Dnešní výlet začneme na Křižánkách. Ve vesničce, na kterou z jedné strany shlíží čtyři palice a z druhé pak Devět skal. Jsou to největší skalní útvary v okolí, mnoho menších však spatříte, pokud se vypravíte do místních lesů. Parťáka mi na tuhle výpravu dělá Václav - bratranec, který se pod Čtyřmi Palicemi narodil. Oba dva máme cestování s batůžkem...

Probouzíme se na parkovišti. Počasí se na chvíli umoudřilo takže smažíme vajíčka. Dáme kafe a hurá do Trondheimu. Začíná zase pršet. U hranice severního polárního kruhu prší tak, že ani nevíme jestli se chceme fotit. Nakonec cvakneme rychlé fotky, mrkneme do předraženého turistického shopu, já utratím nehorázné peníze a frčíme dál. Čeká nás sprcha...

České Středohoří. Zvrásněnou krajinu nedaleko Prahy jsem si neskutečně oblíbila. Vrcholky vzniklé sopečnou činností jsou pro Čechy tak netypické. Zvlněná krajina jakoby vypadla z prospektů o dalekém Japonsku. My se tam vydáváme jeden lednový víkend. Konečně trochu nachumelilo a zároveň hlásí slunečné počasí.